Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Sladká chut citrónu

1. 5. 2011

Sladká chuť citrónu

 

 Jen co vyjdu od Kaneho zamířím na vyhlídku, která se ční nad městem. Už ani nepočítám, kolikrát jsem tam vodil holky, abychom obdivovali město z výšky. Nebylo těžké sbalit nějakou holku, o hodně těžší bylo si nějakou udržet. Přestali mě bavit asi tak po týdnu. Jejich neustálé hašteření a tak, fakt jsem toho měl plné zuby. Nebýt té zkušenosti na prázdninách, zřejmě bych se pokusil sbalit Kaneho. Tak jsem si namlouval, že jsem na holky a čím dál víc to babral.

Nebýt té nové diskotéky a toho maskovaného kluka, nejspíš bych se v tom mrskal ještě teď. Tu první jsem měl skutečný dojem, že to musí být, Kane, skoro bych to i byl přísahal, ale další týden už jsem ten dojem neměl, jako by to byl někdo cizí.

Vzpomenu si, jak sem po té první diskotéce vztekal. Částečně to bylo i proto, že tančil moje kroky s lehkostí motýla, to co jsem já skutečně dřel, on zvládal ty samé kroky lehce, jako by to byla samozřejmost. I chůzi měl taneční. Ale z větší části to bylo proto, že ten kluk mě prostě přitahoval, jako Kane, jeho jsem se za ty dva roky naučil brát jako přítele, ale ten kluk, to bylo o něčem jiném.

Pak mě Kane, zaskočil, když přišel do školy se sádrou, už jsem ho na tom parketu chtěl oslovit jeho jménem, to bych si tedy udělal ostudu.

Trvalo hodně dlouho, než jsem si vůbec uvědomil, proč jsem si ho vzal za nástupce, bylo mi v jeho přítomnosti dobře. Jednal se mnou na rovinu a pomáhal mi, jak jen mohl, dokonce na něho neplatili ani moje cukrbliky. Nedovolil mi, abych se z ledasčeho ulil, své povinnosti jsem si prostě plnit myslel.

Najednou zaslechnu tichý smích a otočím se po hlase jen proto, aby mi spadla brada. Vidím tam Marka, tak se myslím jmenuje ten nový kluk na škole a naši ledovou krásku jak se červená. To by mě zajímalo, jak ji dokázal přesvědčit k rande. Mně se to nepovedlo a musím říct, že jsem dost roztomilý. Pousměji se a druhou stranou se vydám do města a domů. Škoda, že nebydlíme tady, ale u centrálního parku. Kousek od našeho je malé zapomenuté hřiště, tam jsem si s Kanem hrál. Sednu si tam na houpačku a začnu přemýšlet jak do toho kyselého citrónu kousnout.

Kane má úžasné rodiče, dokážou si ze sebe navzájem utahovat a nezlobí se pro všechno. Kdyby byl, Kane gay, jsem si jistý, že by mu to prošlo úplně v pohodě, já si svými rodiči jistý nejsem.

Jednou jsem to nadhodil, jen tak se srandy. Táta se málem udusil kouskem dortu a máma na mě hleděla jako na zjeva.

Hned jsem to zamluvil, ale bylo to hodně nepříjemné, až moc. A teď jim musím říct, že jsem si tenkrát nedělal srandu, ale myslel jsem to doopravdy. Ještě ke všemu u nás hnízdí starší bratr, který je na dovolené, je to na haluz. S povzdechem vstanu a jdu domů, lepší bude, když to už bude za mnou, brácha snad zabrání mé vraždě.

U dveří, ke kterým se loudám snad půl hodiny, vytáhnu klíče a odemknu, překvapí mě světlo na chodbě.

„No zdař bůh, už jsem chtěl volat policajty, to jsi od Kana bral cestu přes Jamajku?“ vykoukne z obýváku brácha.

„Skoro, šel jsem ještě na vyhlídku, kde jsou naši?“ zeptám se.

„Šli na rande, táta nás informoval, ať na ně nečekáme. Večeři máš v kuchyni, jo a mám tě uložit do postýlky, chceš i přečíst pohádku?“ zamrká brácha pobaveně. Nad tou představou vyprsknu smíchy.

„Hele jestli máš otcovské mindráky, tak si najdi holku a založ rodinu,“ uklidním ho.

„Jo dobrý nápad, doufám, že na mě počká. Co ty a holky?“ zeptá se mě Asiko.

„O tom si promluvíme zítra jo? Chtěl jsem mluvit s našima, ale když nejsou doma, nedá se nic dělat,“ povzdechnu si a jdu se podívat, co mi máma nechala na jídlo. Zapečené tousty, pustím se do nich s vervou, ale až po tom, co si je ohřeji, nesnáším studené tousty.

„Stalo se něco?“ vejde brácha za mnou a sedne si naproti mně.

„Ne,“ odpovím a zakousnu se do toustu. Asiko si povzdechne a začne mi domlouvat, až mě hučí v uších, už chápu, proč je v práci tak dobrý.

„Hele, přestaň mě vyslýchat, můj kněz nejsi, z ničeho obžalovaný nejsem a pak nejsem v ničem ani obviněný, tak si dej odraz,“ zavrčím na něho, když už ho mám plné zuby.

„Obviněný jsi ze zatajování skutečností, tak povídej,“ nakloní se ke mně Asiko a podloží si zkříženými prsty bradu.

V tom momentě klapnou dveře a jde slyšet uvolněný smích rodičů. Vážně je mi hrozně, že jim musím zkazit náladu. Dokonce položím nakousnutý toust a dělám, že jsem si nevšiml, že mě Asiko o jeden připravil.

„Mami, tati, Koren nám chce něco říct,“ zařve brácha. Zmrazím ho pohledem.

„Kluci, vy ještě nespíte?“ vejde do kuchyně udiveně máma a táta za ní.

„Mami, dovol, abych ti připomněl, že to pako naproti je už pět let plnoletý a mě je sedmnáct ne sedm,“ povzdechnu si.

„Vážně jste si tím jisti?“ vyvalí na nás táta oči. Asikovi zaskočí toust smíchy a začne se dusit. Táta, profesionální záchranář ho odborně bouchne, takže mu zachrání život.

„Přesně kvůli podobným pitomostem jsem se ptal,“ utrousí poraženecky.

„Jo jsme, mimochodem, kdybys neměl podobné narážky, tak se nic nestane,“ povzdechnu si a začnu si hrát s chladnoucím toustem.

„Tak co se stalo?“ zeptá se vážně táta a sedne si vedle mě, máma si sedne naproti otci.

„Co by se mělo stát?“ zeptám se lehce a kousnu do zbytku toustu.

„No to já nevím, já ti do hlavy nevidím, ale vzhledem k tomu, že sedíš jako dědeček hříbeček, se kterým si nikdo nechce hrát, hraješ si s obloženým toustem, a to je normálně kradeš s toustovače. Nepřizabil jsi Asika, který ti jeden toust ukradl a navíc se tváříš, jako by ti zdrhli včely a ty se jich nemůžeš dopočítat… něco se stát muselo, jinak to tvoje chování není normální,“ začne vypočítávat otec, že na něho prostě zůstanu zírat. Vůbec jsem netušil, že má naše zvyky tak prostudované.

„Řekneš nám to nebo tu budeme sedět do rána, jestli jo, udělám aspoň čaj,“ ozve se máma. Usměji se, tohle kolo jsem nejspíš prohrál.

„Pamatujete si, jak jsem vám ze srandy řekl, že jsem gay?“ kousnu do citrónu. Je zbytečné otálet.

„Jo, pamatujeme, tenkrát jsi říkal, že sis dělal legraci,“ kývne táta. Asiko mlčí, jen povytáhne obočí, nejspíš už tuší kam mířím.

„No tak jsem si srandu nedělal. Jsem gay,“ dopovím a čekám hromobití s pohledem zabořeným do talíře, co mě ohromí je ticho. Když se nic neděje, zvednu hlavu a podívám se na rodiče, kteří se dívají na sebe a vypadají jako by se jim ulevilo. Pak se táta podívá na mě.

„Jsem skutečně rád, že sis to konečně přiznal. Doufám, že nějakému klukovi nesedneš na lep,“ promluví táta klidně. Spadne mi brada, já čekal…

„Děje se něco?“ zeptá se máma trochu pobaveně.

„Jo, něco jo. Čekal jsem, že mi při nejlepším dáte přes hubu,“ odpovím zaraženě.

„Korene, abych ti řekl pravdu, tak jsme s tím tak trochu počítali. Zaráželo mě tvoje chování už delší dobu, skoro rok. Ano sem tam sis holku přivedl, ale s každou si se bavil jako s kamarádkou, za celou tu dobu, jsi ji nevzal za ruku, nikam jste se neschovávali, nedal jsi jí pusu, když jsme šli kamkoliv po žádné holce ses ani neotočil. Spíš po nějakém klukovi, ale rychle jsi uhnul pohledem po nejbližší holce, i když nebyla tvůj typ. Navíc jsi to s žádnou nevydržel déle než měsíc a to už byl rekord. Navíc jsi v poslední době vyšiloval kvůli nějakému klukovi na diskotéce, ale spíš se mi zdálo, že tě ty provokace těší. Zeptal jsem se na to kolegyně psycholožky, potvrdila mi, že s takovým chováním budeš nejspíš gay. Řekl jsem o svém podezření mámě, měli jsme dost času si na to zvyknout a přijmout to. Teď bylo jen otázkou času, kdy si to připustíš ty, ale chtěl jsem, abys věděl, že jsi stále náš syn a máme tě rádi,“ vysvětlí mi táta. Mírně řečeno, zíral jsem na něho jako osel, vůbec jsem netušil, že jsem tak nápadný!

„A vám to nevadí?“ zeptám se nechápavě.

„Proč by mělo? Už jsem se smířila s tím, že budu mít vnoučata jen od Asika, budu jen ráda, když budeš šťastný,“ klepne mě po ruce máma. Tak to je vážně gól!

„Jo, ale to by se ten trouba, musel na něco zmoct,“ ušklíbnu se pomstychtivě bráchovy, který se docela dobře baví.

„Já nemůžu za to, že jsi neschopný sbalit kluka, na rozdíl od tebe mám vážnou známost! S tou holkou chodím už nejmíň dva roky, kecale!“ nafoukne se brácha.

„Ježíš, tak to je výkon, hele nemá ta holka nějaký hendikep, že se tě drží jako klíště?“ zeptám se ho vykuleně. Brácha se na mě uraženě podívá a vytáhne fotku krásné blondýnky.

„No tak to už chápu, víš, co se říká, blondýnky jsou nejhloupější,“ uculím se.

„Tak to není pravda, Nara je opravdu chytrá, právě si dělá doktorát s forenzních věd, abys věděl. A taky je hodná, Asiko si uměl vybrat.“ Ozve se za námi rozespale Hanako.

„Proč ještě nespíš?“ podivím se a otočím se po ni.

„A kdo má v takovém rámusu spát? Divím se, že není vzhůru půlka ulice a nestojí před našimi dveřmi,“ odsekne Hanako. Zrudnu až po kořínky vlasů.

„Hanako má pravdu, je opravdu pozdě, Kore, umyj si po sobě talíř a jděte spát, ať ráno vstanete,“ usměje se máma, vstane od stolu, pak s otcem odejdou do ložnice. Mlčky vyhodím zbytek toustu do koše a umyji si po sobě talíř.

„Líbí se ti někdo?“ zeptá se Asiko.

„Jo, Kane a ten z diskotéky, ale ten si se mnou nejspíš hraje. Kdyby byl gay, Kane, není co řešit, z vysoka se vykašlu na toho na divošce, ale takhle,“ pokrčím rameny a dám talíř na odkapávač.

„Někdy se mi zdá, že si sedíš na očích, bráško. Co kdyby ten tanečník, byl někdo, koho znáš?“ zeptá se Asiko.

„Přestal bych se s ním bavit. Znáš mě, netoleruji žádnou lež. Míříš tím někam konkrétně?“ začnu si utírat ruce do utěrky.

„Ne jen tak. Mimochodem, jsou různé lži, některé lze omluvit,“ otočí se na mě Asiko ve dveřích a odejde do svého pokoje dřív, než se ho na něco dalšího stačím zeptat. Začne mi to vrtat hlavou, lže mi někdo?

Pokud vím, tak ten z diskošky si se mnou zatím jen zahrává, ale tím to hasne, příští diskotéka je jen a jen moje. Zamířím do svého pokoje a s pyžamem se odejdu osprchovat, pak se ještě podívám na Kaneho fotku, kterou mám vylepenou na dveřích a jdu spát.

Ráno vstanu dřív s tím, že musím být ve škole brzo, vypadnu s rohlíkem v puse z domu. Hned zamířím ke Kanovi, abych ho doprovodil do školy, přece nedám té hnědovlasé poběhlici šanci sbalit Kana! Motá se kolem něj na můj vkus až moc.

Kaneho máma mě beze všeho pustí nahoru, ať ho vzbudím. Trulant, neříkejte mi, že ještě spí! A taky že spí napůl přikrytý peřinou, a to tak, že mu vykukuje zadek v černých spoďárech, co mě zaujme, jsou malí rudí ďáblicí, co se po nich prohánějí. Pak si všimnu jeho zjizveného kolena a projede mnou vlna lítosti. S tím, by vážně tančit nemohl, aspoň ne tolik volných kol.

Přikradu se k němu a prstem mu přejedu po žebrech, pokud si pamatuji, tam byl nejlechtivější. Výsledek se dostaví okamžitě, zavrtí se a hodí s sebou jako ryba na suchu, čímž mu vyleze ze spoďárů kousek zadku, mimochodem moc pěkného! Znovu ho polechtám a Kane, se nečekaně vymrští, nestačím uhnout a tak se srazíme čely. Rána mě posadí na zadek.

,Auu, který jelito,“ zaskučí, Kane a s levou rukou přitisknutou na čele, pravou rukou zašmátrá po těch ohavných brýlích a zakryje si jimi své nádherné sametové oči.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář