Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Ve jménu přátelství

9. 4. 2011

Ve jménu přátelství

 

Se zíváním sejdu dolů jen v džínech a málem se přerazím o poslední schody, protože v kuchyni sedí Koren a zuřivě klepe prsty na desku stolu. V jednu chvíli se zarazím a vletím do koupelny, jestli mi nejde vidět namalování nebo cokoliv jiného. Není. Oddechnu si a jdu do kuchyně.

„Dobré ráno,“ zívnu a vezmu si hrnek, že si udělám čaj k snídani.

„Dobré odpoledne v troubě máš oběd,“ pousměje se máma.

„Neříkej mi, že jsem zase zaspal,“ povzdechnu si.

„Mně se zdá, že zaspíš vždycky hlavně ve škole, Kane,“ ozve se od stolu Koren.

„Jé ahoj, co ty tu děláš?“ podivím se na oko a sehnu se k troubě, abych se podíval, co bylo na oběd. Zapečené kuřecí kapsy a pečené brambory. Mňam! Dělám, jako by nic důležitějšího než jídlo nebylo. Zvlášť když mi za zadkem sedí objekt mého zájmu a nemůže ze mě spustit oči. Doslova propaluje svým pohledem v mém těle díru! Nachystám si hromadu jídla, po včerejším půstu, kdy jsem do sebe nemohl narvat rajskou, protože mě brácha rozesmíval a pak mi ji snědl s tím, že se nesmím, přecpat jinak budu ohebný asi jako poleno v rakvi, si to opravdu zasloužím!

Sednu si s talířem za stůl a začnu se cpát, teprve po pátém soustu si vzpomenu na dobré způsoby.

„Promiň, dáš si taky?“ ukážu na svou porci.

„Ne díky, nerad se nechávám krmit od kluka a pak už jsem jedl,“ usměje se Koren. Teprve teď mi dojde nechtěný dvojsmysl, rychle vyskočím a jdu si udělat šťávu, kterou div neodměřuji, aby neviděl, že jsem rudý až za ušima.

„Proč si nenaliješ kolu, kterou máš hned vedle?“ zeptá se udiveně Koren. Sakra další kiks!

„Nemám na ni chuť,“ zamluvím to a sednu si zpátky, naštěstí už normální. Pak se pustím do jídla. Koren jen udiveně sleduje, jak porce pro dva ve mně nenávratně mizí.

„Ne, že bych ti to jídlo záviděl, ale jak do sebe dokážeš naházet tolik jídla a nepřibrat ani gram?“ zeptá se nechápavě, když dojím a dopiji šťávu.

„Geny,“ odpovím mu jedním slovem a jdu se podívat po dezertu. Jak znám Korena taky neodolá, zvlášť když máma udělala tiramisu.

„Tak teď ti závidím. Dej mi jen kousek jinak za chvíli budu jak sud,“ zahlédne zákusek.

„A ono ti to fakt hrozí?“ pozvednu obočí a přejedu jeho štíhlou postavu.

„Každý nemá takové štěstí jako ty,“ povzdechne si. Jen se zasměji, vezmu lžičky s talíři a pohybem hlavy ho pozvu do svého pokoje, kde budeme mít soukromí. V půlce schodů si uvědomím, že jsem věci po diskotéce neuklidil a jen se tak válí uprostřed pokoje. V ten moment jde z mého pokoje Lavi s uzlíčkem věcí a obrovskou krabicí her.

„Měl jsem ti jít pro špinavé prádlo, taky by sis ho jednou mohl odnést ty, smrdí jak tchoř,“ šklebí se, když kolem mě projde, v nestřeženém okamžiku po mě mrkne. Zlatý bráška! Nejenže mu tu rajskou odpustím, ale má u mě studentskou pečeť!

„Taky bych potřeboval v pokoji uklidit, máš to dobře zařízené, Kane,“ zaskučí Koren.

„To víš, máma je toho názoru, že pořádku se člověk musí od útlého dětství a tak zapřáhla bráchu,“ zasměji se a snažím se nevidět pobouřený Laviho obličej. Vejdu do pokoje, který je zbaven všech usvědčujících důkazů a vzorně uklizený. Uklizený, kromě věcí na hromadě, co jsem tam hodil v noci, už byl. Jsem pořádkumilovný, pokud mě neposedne lenora.

„Ještě, že k tomu nedošla moje máma, když jsem byl malý, snadněji se dělá nepořádek než pořádek,“ zasměje se Koren. S tím musím jedině souhlasit, proto si pořádek udržuji. Podám Korenovi talířek a počkám, až se vyvalí na moji ustlanou postel a sednu si na židli.

„Tak co je tak neodkladné, že to nepočká do pondělí?“ zeptám se, když dojí zákusek.

„Já… přišel jsem se ti omluvit. Ten týden ve škole jsem se choval jako dement,“ skousne si Koren ret. Málem mi zaskočí tiramisu. Vykašlu ten kousek a talířek se zbylým desertem odložím, abych se ještě neudusil. Tak tohle je na zápis do knihy divů, Koren se nikdy nikomu neomluvil, tím míň mě!

„Cože?“ zeptám se ho, když konečně chytnu dech.

„Přišel jsem se ti omluvit…“ začne Koren znovu.

„Cože?! Opakuj to a pomalu ať si to můžu vychutnat!!!“ ukážu na Korena prstem. Nejspíš musím vypadat fakt komicky, protože se na mě podívá a rozesměje se.

„Klidně ti to dám i písemně, abys měl důkaz. Moc často se neomlouvám, že,“ podívá se na mě, když se uklidní.

„Kdybys řekl, nikdy se neomlouvám, bylo by to přesnější. V čem ses choval jako dement?“ zeptám se zvědavě.

„V tom jak jsem tě nutil, abys šel na tu diskošku. Nebylo to ode mě fér tě nutit, abys tam šel, když s tou nohou nemůžeš tančit,“ vysvětlí mi Koren. Na první pohled je mu to líto a je mu to hodně nepříjemné, ale mě ta hádka byla také nepříjemná, co si budeme říkat? Ale i tak, bude lepší, když si to zapamatuje.

„Aha, jo to máš pravdu, že to nebylo fér. Hlavně nebylo fér mě vydírat přes naše přátelství,“ odseknu naštvaně. Ještě teď se mi kypí krev vzteky, když si na to vzpomenu. Koren se zatváří jako by dostal facku a ránu do žaludku v jednom

„Já vím, došlo mi to, až když jsi zmizel. Pak jsem tě hledal všude, ale nemohl jsem tě najít, doma jsi nebyl, mobil jsi nezvedal, promiň,“ zašeptá znovu Koren. Všude jsi nehledal Korene, copak jsi zapomněl na naše staré hřiště, kam jsme chodili, když jsme byli malý? Pomyslím si.

„Neměl jsem důvod ti zvedat telefon. To co jsi udělal, se prostě nedělá za žádných okolností. Přátelé jsou tu od toho, aby si vyslechli problémy a pomohli, ne aby se vydírali, Korene. Za tohle bych ti nejradši ukousl hlavu sežvýkal a vyplivnul,“ zavrčím. Sedí na mojí posteli jako úkropeček, skloněná hlava a poraženecký postoj, ho mění v úplně jiného člověka, než je sebevědomí předseda školy.

„Já vím, vážně jsem to posral,“ povzdechne si Koren.

„To jsi posral, ale přátelé si umí i odpouštět, takže ti to pro tentokrát prominu. Ale jen pro tentokrát,“ pousměji se a vzápětí si narazím pozadí jak na mě Koren skočí.

„Auu, co to děláš, ty debile?“ zaskučím.

„Díky, díky, díky, díky, jsi můj nejlepší kámoš,“ drží mě kolem krku.

„Tvůj jediný kámoš, nikdo jiný s tebou totiž nevydrží, ty pako. Ani se jim nedivím,“ uculím se.

„To máš pravdu. Kde máš brýle?“ pustí mě Koren.

D-O-P-R-D-E-L-E!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

„Doma je nenosím, mám kontaktní čočky,“ vyhrknu první na, co přijdu.

„Škoda, že je nenosíš i do školy, holky by slintali,“ mrkne na mě.

„Mám je teprve chvíli a zvykám si na ně, ani nevíš, jak mi slzí oči, asi se vrátím k brýlím,“ ušklíbnu se.

„Jen si neber ty šílený hrůzy a kup si nějaké s tenkými obroučkami, jinak tě k očnímu dovleču sám a nepustím tě, dokud si nevybereš brýle,“ varuje mě Koren.

„Jenže mě se ty ‚šílený hrůzy‘ jak ty říkáš, líbí a ne málo. Navíc je to takový malý test, když si tě holka nevšimne v těch hrůzách, nestojí za námahu ji získat ne? Manekýna si všimne každá, i když je hajzl jen proto, aby se jim mohla chlubit,“ zakřením se.

„Na tom něco bude,“ podívá se na mě Koren přemýšlivě.

„Tak vidíš. Proč tolik nenávidíš gaye?“ zeptám se ho na věc, která mě zajímá nejvíc.

„Pamatuješ si, jak jsem o prázdninách s našima jel na dovolenou k moři a jak moc se mi tam nechtělo?“ zeptá se mě.

Kývnu, na tohle se nedá zapomenout. Vyváděl kvůli tomu už dva měsíce před prázdninami, chtěl jet s námi k horskému jezeru, kde máme chatu.

„No tak u toho moře si mě vyhlídl jeden chlívák, pořád za mnou dolézal, osahával mě, líbal mě, prostě mě otravoval, jak jen mohl, i když jsem mu dal jasně najevo, že jsem na holky a to i slovně. Nakonec mě málem znásilnil, měl jsem štěstí, že tenkrát šla kolem policie. Proto je nesnáším,“ vysvětlí mi.

„Ale to nemusel být gay, mohl to být i pedofil,“ odpovím šokovaně.

„Jasně, pedofil o rok starší než já jo? Nech si o tom zdát, nakonec jsme dovolenou museli ukončit dřív, protože si ten dement říct nedal. Zbytek prázdnin jsem strávil nudou doma,“ pokrčí rameny. Tak na to už nemám co říct.

„Všichni takoví nejsou,“ pokrčím rameny.

„Hele nezastáváš se jich nějak moc?“ zamračí se Koren.

„Proč bych neměl? Znám pár gayů a lepší lidi jsem nepotkal, samozřejmě i mezi nimi jsou hnusáci, stejně jako mezi heterosexuály,“ vysvětlím mu.

„No tak to jsem slušného gaye ještě nepoznal. Škoda, že jsi nebyl na divošce, zase tam byl,“ změní téma. Nechám ho, jinak by mu to mohlo být podezřelé.

„Neříkej fakt? Tak to jsme minulý týden měli smůlu,“ povzdechnu si.

„To ano, je to stejný chlívák jako ostatní, představ si, že…“ začne Koren a už ho není k zastavení. Když to povídá ze svého pohledu, je to o dost zábavnější, i když přehání až se mu od pusy práší. Nakonec mi řekne, jak ho honil venku a jak mu pláchl stříbrným AUDI. Ve tváři měl tak dotčený výraz, že jsem se neudržel a rozesmál se. Na to se Koren urazil a snědl mi zbytek tiramisu, na který jsem v té debatě zapomněl. Prostě jsme zase byli nejlepší kamarádi a tak to asi má být.

Jenže já se s pouhým kamarádstvím nedokážu smířit!

 

V sedm hodin ho vyprovodím domů, celou cestu si z něj utahuji. Ve dveřích jeho domu na mě zaprská a zabouchne mi dveře před nosem, samozřejmě. Klíče si nechá v zámku. Vezmu je a sednu si na jejich plot, odkud mám skvělou vyhlídku na jeho okno, kde právě rožnul.

Upřu na okno svůj pohled a málem s sebou švihnu, protože se začne svlékat. Mám na něho, díky zešeření skvělý výhled. Pak si mě všimne a prudce otevře okno samo, do půl těla nahý. Divím se, že mi z nosu neteče krev!

„Šmíruješ?“ podívá se na mě vyzývavě.

„Zapomínáš?“ zeptám se stejně vyzývavě a zacinkám klíči v ruce.

„Moje! Dej sem!“ vyvalí na klíče oči a začne se pro ně natahovat.

„Co za to?“ ušklíbnu se vesele.

„A co bys chtěl?“ překvapeně zamrká.

‚Pusu. Polibek. Pohlazení. Striptýz. Celou žhavou noc!‘ pomyslím si.

„No třeba tenhle přívěsek,“ ukážu mu duhového delfína na jeho klíčích. Duha znamená naději ne?

„Ty jsi vyděrač, ale dobře, odměnu si zasloužíš, naši by mi vytahali uši,“ zasměje se a přívěšek oddělá. Ty jeho nádherná malá ouška?!

„Děkuji ti,“ vezmu si delfína a přeskočím plot jejich zahrady.

„Dobrou noc,“ usměji se a mávnu mu.

„Dobrou noc a Kane…?“ zaváhá Koren. Tázavě se na něho podívám.

„Díky za tvoje přátelství. Nevím, co bych si počal, kdybych tě ztratil,“ usměje se Koren a zavře okno. Chvíli stojím jako přimražený a pak se rozběhnu domů. V očích mě pálí slzy viny. Proč musím milovat toho, který mě bere jako přítele, proč nemůžu milovat někoho, kdo by mě miloval jako svého partnera? Proč je někdy osud tak nemilosrdný?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář