Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Hladovka

9. 8. 2010

Únos

 

Se zamračeným pohledem sleduji Yukiho, ten blb se přece jen rozhodl vyhladovět. Už to na něm jde i vidět, nejedl už tři dny. Vedle mě stojí stejně zamračeně táta s Gorem.

„Navrhuji umělou výživu,“ ozve se Goro.

„To už jsi zkoušel,“ poznamenám suše a hodím pohledem po jeho zavázané ruce. Dokonce i Kimi se na Yukiho začal zlobit a to je to nejmírumilovnější stvoření na planetě, tedy podle mích zkušeností.

„Dobrý den, tenhle pro mě přiběhl, že máte problémy,“ ozve se za námi hles, otočíme se právě včas, abychom viděli stříbrného vlka, jak se mění na člověka, vedle něj stojí udýchaný Kimi.

„Zlatíčko kde jsi byl?“ Rozběhne se k němu Goro a vezme ho do náruče. Uslyšíme spokojené zabručení a Kimi se mu zaboří do náruče.

„Dá se to tak říct, rozhodl se, že se vyhladoví,“ povzdechnu si a podívám se na Yukiho.

„To se u některých dá čekat, že Sajone,“ hodí pohledem přes rameno, kde je stříbřitě bílí vlk. Ten jen zavrčí a lehne si kus od nás. Nechápavě se podíváme na Largose.

„Můj syn, se nějak, nemohl smířit čím je, rozhodl se vyhladovět, tak jsem ho musel přivést k rozumu jinak,“ vysvětlí Largos.

„Ještě se o tom všude roztrubuj, tati,“ zavrčí Sajon

„A proč ne, za blbost se platí a neříkej, že ne,“zasměje se Largos. Pak se zaměří na Yukiho, kterému se začínají rýsovat pod kůží žebra a na misku s jídlem, kterou má v dosahu. Vejde do ohrady a misku podstrčí přímo Yukimu pod čumák, Yuki se hned zapře na předních nohách, aby byl co nejdál od misky. Postřehneme jednu věc nohy se mu hrozně chvějí, ale nepodlamují se mu. Pro sebe se usmějeme. Largos do nich trochu klepne a yuki se hned svalí na zem, tentokrát jen odvrátí hlavu a začne vrčet.

„Takže nebudeš jíst? Tak to půjde po zlém,“ zamračí se Largos, chytne mu čumák a násilím, aniž by dbal na vrčení, mu roztáhne tlamu, dá mu do ní trochu jídla, aby to mohl spolknout, a tlamu zase zavře, tentokrát ji drží zavřenou. Yuki se začne zmítat a předními tlapkami se mu snaží odstrčit ruku.

Largos se hned tak nedá, je vidět, že má pořádnou sílu.

Souboj trvá snad pět minut než to Yuki vzdá a polkne co má v tlamě. Largos se usměje a pokračuje, dokud do něj nenacpe celou misku.

„Hodný vlček,“ usměje se na něho a poplácá ho po hlavě. Yuki vyletí a kousne ho.

„Už sis ulevil? Je mi jasné, že jsi naštvaný, ale se mnou si hrát nebudeš,“ usměje se na něho a vyjde z ohrady.

„Večer se tu stavím a podívám se jak jí, kdyby nechtěl prostě to do něj uplácejte jako já,“ zasměje se a rozloučí se. Pak už se jen díváme, jak oba uhání do lesa.

„Děkuji Kimi,“ usměji se na kamaráda. Dokonce zajdu tak daleko, že mu lípnu pusu, ovšem musím hned uhnout před Gorovím pohlavkem.

„Najdi si někoho jiného, magore,“ osopí se na mě a chytne Kimiho do ochranitelské náruče. ten se k němu přitulí a nechá se hýčkat.

„Ahoj, jak to s ním jde,“ ozve se od vrat Yukiho bratr Toru.

„Strašně vyhlásil hladovku, před chvílí tu byl Largos a nacpal do něj misku, tak má špatnou náladu,“ usměji se na něho a jdu k uraženému Yukimu. Sednu si vedle něho a začnu ho drbat, odpoví mi vrčením, ale kousnout se nepokusí.

„Kaoru, ty sis to špatně vyložil, tady pan magor si zakládá na kostřičnatosti, nevšimnul sis? Vejde za mnou a drbne do Yukuho, který vyletí jak čertík z krabičky.

K všeobecnému údivu se Yuki postaví na nohy a vydrží tak asi pět sekund, je to chvilička, ale důležitá.

„No vidíš chlupáčci, přiber pár kilo a budeme spolu běhat,“ pohladím ho šťastně, ožene se po mně.

„Ani nevíš, jak ti závidím, taky chci být vlk,“ zakňučí Toru.

„Klidně si to se mnou prohoď,“ ozve se jedovatě Yuki a nešťastně se skulí do klubíčka. Jen si povzdechnu a pohladím ho mezi ušima, kupodivu se nechá.

„Úplně klidně, hod mi sem svůj kožich,“ požďuchne ho Toru, zachichotám se, ale smích mě hned přejde, když Yuki nereaguje, skloním se k němu, jen abych zjistil, že usnul. Pousměji se a přikryji ho. Rozhodneme se nechat ho spát a proběhnout se. Kimi je pro a tak svolám ostatní ze smečky a, i s těma dvěma, se vypaříme do lesa. Blbneme tam hodně dlouho, než se rozhodneme vrátit, první, co u návratu udělám, že se skočím podívat na Yukiho.

Zarazí mě otevřená ohrádka a vběhnu dovnitř. Yuki tam není, na zemi ucítím cizí stopy, hned vyběhnu a ohlásím poplach.

 Rozběhneme se po stopách, abychom zjistili, že ho odvezli nějakým autem. Rychle se domluvíme, Kimi se rozběhne do vesnice Largose, protože zná cestu a zbytek vyrazí do lesa, se poptat jestli někdo nespatřil něco divného, Toru zpacifikuje lesní službu.

 

Jen co se dostaneme do lesa, narazíme na vlky, zastavím se a vychrlím, co se stalo na vůdce, ten se zamračí a hned slíbí pomoc. Feny hned štěňata odvedou k nám a přidají se k nám za honbou za informacemi, netrvá dlouho a je nás pořádná smečka, protože, se k nám přidají další smečky, na které narazíme.

Proletíme spolu pořádný kus lesa, když narazíme na Largose. Jsou pořádně uhnaní.

„U nás nic není, to bychom hned věděli, kde jsou nejlepší skrýše na téhle straně?“ zeptá se.

„Ty jsme prohlédli jako první, nikde nic,“ vloží se do toho další vůdce.

„Navrhuji, rozdělit se a zajistit spojky, kteří budou informovat jednotlivé skupiny,“ vloží se do toho starý vlk. Návrh je jednohlasně přijat a během minuty hotovo pak se znovu rozprchneme na všechny strany. Cestou narazíme ne správce, kteří řetězově prohledávají západní oblast. Yukiho otec vypadá zoufale, vyměníme si informace a jdeme si po svém.

Po půlhodině k nám přiběhne vlk s páté skupiny, který nám oznámí, že na cestě k domu smrti narazili na pach auta. Zarazí nás to už z toho důvodu, že tam nikdo nejezdí. Hned se rozběhnu k cestě, abych zjistil, že mají pravdu, Saie hned pošlu k Yukiho tátovi a zbytek se rozběhne po cestě. Pak uhneme do lesa a zkratkou běžíme k laboratoři, do brány zrovna vjíždí bílá dodávka. Vší silou se snažím ovládat, abych nevběhl dovnitř. Z dodávky vyženou tři vlky, ale ani jednoho bílého.

„Tohle vypadá, na ty pytláky, co hledáme,“ promluví Yukiho otec. Podívám se na něho, netuším jak dlouho tu je, ale nejspíš dost dlouho.

„Dobře jdeme, napřed my a pokusíme se je odzbrojit, pak je to na vás,“ promluví znovu a zmizí. Posel z vedlejší skupiny se hned rozběhne a zkontaktuje další, za nedlouho je před laboratoří vlčí hlava na hlavě.

Za chvíli zpozorujeme, že se někdo pokouší utéct a táhne sebou Yukiho. Vyrazím jedno krátké ostré zavití a rozběhnu se. Plot je dost vysoký, ale tam kde se nacházíme je vyvýšené podloží a skoro u plotu, tak nám nedělá problém ho přeskočit. Rovnou se vrhnu na toho parchanta, co se Yukiho snaží dotáhnout do auta, během vteřiny mu rozervu hrdlo. Yuki si hned lehne a snaží se být co nejmenší, aby ho ostatní nezašláply. Dveře auta se zavřou a to se rozjede pryč, pak se prudce otočí a jede přímo na Yukiho, ozve se střelba. Auto dostane smyk a narazí do zdi.

Z něj vyskočí nějaká žena. Šokovaně se na ni dívám, je dost podobná Yukiho mámě, ale ve starší verzi, ani si moc nemusím namáhat mozek, aby mi došlo, že to je Yukiho babička, nejspíš se nechala zabít, aby mohla nerušeně likvidovat vlky.

Zuřivě zavrčím a skočím před Yukiho, naježím srst a vydám se pomalu k ní. Namíří na mě pistol, ale než vůbec stačí natáhnout kohoutek, skočí na ní stříbrný vlk a strhne jí ruku. Vlka nikam nedokážu zařadit.

Po chvíli se k němu přidají další vlci a ženu rozsápou. Pak vlci vběhnou do laboratoře a podle zděšeného řevu si vyřizují účty s laboratorními krysami-lidmi.

Nechám je být a proměním se, skloním se Yukimu, který je šíleně otřesený a sundám mu obojek s hřeby, krk má doslova od nich rozdrásaný. Sundám si triko a omotám ho Yukimu, kolem krku.

„Jak je na tom?“ zamračí se Largos.

„Špatně, je otřesený a krvácí,“ odpovím tiše.

„Pojte k nám, naše vesnice je blízko, rozhodně blíž než vaše,“ nabídne se. Kývnu hlavou a vezmu Yukiho opatrně do náručí.

„Tenhle patří k vám?“ otočí se na stříbrného vlka.

„Myslel, jsem, že patří k vám,“ odpovím zaraženě. V tom se vlk začne proměňovat a my jen valíme oči, protože ze stříbrného vlka se vyklube Toru.

„Už se přestávám Yukimu divit, proměna pořádně bolí,“ zasténá a snaží se vstát.

„Nebolí pokaždé,“ ozve se Saito a přitulí se k němu.

„Myslel jsem, že se nemůžeš proměnit,“ překvapeně zamrkám.

„Nejspíš byl částečně zablokovaný nebo je to tak zvaný nouzový zvrat,“ vloží se do toho Largos.

„To spíš, jinak by’s na sobě změny zpozoroval už dřív,“ hloubá dál Largos.

„Nouzový zvrat?“ nechápe Toru.

„Jo přesně, proměníš se jen, když jsi v ohrožení života nebo někdo na kom ti záleží, jakmile nebezpečí pomine, proměníš se zpátky a jsi dál člověkem,“ vysvětlí Largos s úsměvem.

„To snad ne a to jsem se už těšil, že spolu budeme běhat po lese,“ zafňuká Toru.

„Vždyť běhat můžeme i tak,“ strčí do něj smířlivě Sai a olízne ho. Toru ho obejme a přitiskne k sobě.

„Hele můžeme se hýbnout? Yuki je zraněný,“ ozvu se ostře.

„ Jo, jasně hned jsem tu, vběhne do budovy a za chvíli se odtamtud vynoří ostatní z naších smeček a vlci, proběhneme bránou a rozejdeme se. Toru a Sai běží k nám, aby jim otevřeli ohrádku, kde jsou štěňata.

Largos měl pravdu, netrvá ani deset minut, než se ocitneme v jejich vesnici. Rovnou nás vezme do vlčí nemocnice, kde se o Yukiho postará perfektní doktor, zašije mu rány na krku a dá mu něco proti šoku.

„Za týden bych se u vás stavil a prohlídnul ho, jestli to není problém,“ podívá se na mě.

„Ne není,“ odpovím a na kousek papírku mu napíšu naši adresu. Pak vezmu opatrně Yukiho a v doprovodu Largosova bratra dojdeme domů, tam se s ním rozloučím a Yukiho vezmu k sobě do pokoje.

Nechci riskovat stejnou chybu, položím ho do postele a přikryji ho. Ujistím se, že spí a jdu uklidnit Yukiho mámu, která sedí v kuchyni a nervózně žmoulá hrnek se silnou kávou.

„Já… nevím, jak se vám mám omluvit, za matku,“ začnou ji téct z očí slzy jen, co mě uvidí.

„Nemusíte se omlouvat. Příbuzné si bohužel nevybereme, a své matky teprve ne,“ pokrčím rameny. Hned schytám od té své pořádný pohlavek.

„Ještě si na mě stěžuj,“ zamračí se na mě.

„Ty jsi mi nějaká vztahovačná, i když se říká kdo se vtípí, ten se chytí,“ poškádlím mámu a hned vyběhnu ze dveří, aby mě nepraštila pánví po hlavě.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář