Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Seznámení s bratry

1. 7. 2016

Seznámení s bratry

 

Přiblížím se blíž k portálu. Kruci, kdybych aspoň věděl jak to zavřít. Vím, že bych stihnul proskočit, nebo bych se ven probojoval. K jejich smůle bludiště znám dokonale, kdybych jen věděl jak ten zatracený portál zavřít!

Střílení utichlo, ok tak teď se dohadují jak zaútočit. Poprvé jsem rád, že jsem ve slepé uličce, byť mám blbý úhel. Jenže k bitce vůbec nedojde. Z ničeho nic mě za pravé rameno chytne ruka s drápy, které se mi zaboří do kloubu skrz svaly a trhne dozadu. Než se stačím vzpamatovat stanou se tři věci, ta ruka mi vykloubí rameno, proletím portálem a portál se vzápětí zavře. Přistanu na jednom sloupu dost nešetrným způsobem. Vyrazí mi to dech a svezu se po něm na zem, ani se moc nenamáhám vstát.

„Trdlo, proč jsi jednoduše neproskočil a nezavřel ho?!“ osopí se na mě nějaký hlas.

„Jednoduše proto, že ho zavřít neumím,“ pokrčím pravým ramenem, jen co chytnu dech. Dopad byl fakt tvrdej. To jsem neměl dělat. Ramenem mi projede šílená bolest. Levou rukou se za rameno chytnu. Chvilku je ohromené ticho a všechny oči se upřou nevěřícně na mě.

„Proč jsi kurva otevíral portál, když ho neumíš zavřít?!“ pustí se do mě jeden z těch co nás doprovázeli.

„Nejspíš proto, že nějaký imbecil vběhl do první slepé uličky na kterou narazil a nějak jsem nás ven dostat musel, tedy pokud jste se nechtěli zaživa opékat nad grilem!“ zavrčím na démona, který upadne do zřejmých rozpaků. Podívám se na zbytek skupiny.

„My běželi tam co on, na bludiště má nejlepší mozek,“ odpoví rozpačitě další a ošije se, když ho první nepěkně sežehne pohledem.

„Mě by spíš zajímalo, jak ses ty portály naučil otevírat,“ zabručí Lucifer zamyšleně a prohlíží si mě. Pod jeho pohledem si připadám jako brouk pod lupou.

„Odkoukal jsem to. Viděl jsem tě u Morany, tak jsem tě napodobil, ani jsem nedoufal, že to vyjde,“ zabručím. Tuším, že se mu odpověď líbit nebude, taky že ne, zrudne vzteky jako krocan.

„No nejspíš bych byl vděčný i za to, že jsem to vůbec odkoukal. Mohli jsme tam zkysnout všichni,“ zavrčím na tátu dřív než ho popadne amok.

„Hlavně jsi tam neměl co dělat! Co tě to napadlo? Jak ses tam vůbec dostal?!“ zaječí.

„Napadlo mě zachránit bráchu a nejspíš dveřmi, zdmi procházet neumím!“ odseknu. Vedle mě zabublá smích, který utichne hned jak se tím směrem Lucifer podívá.

„Ukaž mi to rameno, že se za něj tak držíš,“ skloní se ke mě jeden démon a ohmatá mi ho, pak ruku nadzvedne a trhne jí takže ramenní kloub spadne do jamky. Nemusím říkat jak to bolí, že.

„Synku podívej, tou jejich ochranou může projít jen někdo,  kdo byl pokřtěný, proto jsme čekali na Nareho. Je jediný kdo nás tam mohl dovést a najednou se objeví celá banda i s Quinem a pár démony, které jsme nemohli najít. Jsi démon, jak ses tam do pytle dostal?!“ zavrčí táta. Unaveně se na něho podívám a vstanu.

„Jednoduše, jestli víš jsem nebo spíš byl jsem démonobijec, pracoval jsem v té budově, kam jste se chystali jít. Znám tam každou chodbičku, proto jsem věděl kam jít a dostal jsem se tam právě proto, že já pokřtěný jsem. Jestli nedokážeš uznat, že byste se tam ztratili tak nevím čím přemýšlíš. Quin mi párkrát zachránil kejhák a prostě jsem mu to dlužil, nic víc nic míň. Dík za to, že jste mě od tamtud dostali a za to rameno,“ otočím se na patě a jdu pryč. Jsem tak unavený, že se bojím, že se zhroutím na zem přímo před všemi. Ani tak si nedělám iluze, že jdu rovně.

„Kam si doprdele myslíš, že jdeš?! Ještě jsme spolu neskončili!“ zařve táta. Ou tak ten je pořádně naštvaný, ale i tak ho ignoruji. Postavit se mu a dostat seřezáno můžu až budu stát pevně na nohou a budu vyspaný. Teď by mě nejspíš zabil. Pomalu dojdu do své ložnice, zavřu za sebou a oblečený sletím na postel a usnu.

 

„Musel být pořádně strhaný,“ podívá se Morana na svého svěřence, který leží oblečený na posteli.

„Spratek, takhle mě slovně vypohlavkovat před ostatními,“ zavrčím a skloním se k synovi, abych ho dostal z oblečení, takhle se nevyspí. Nestačím na něho ani sáhnout, když se na mě ze stínů vrhne jeden z pekelných psů a srazí mě na zem. Už začínám chápat, kam zmizelo pár démonů, kteří Darka přímo nenáviděli a ostatní se radši drží zpátky. Skopnu psa a postavím se. Pes se postaví mezi mě, Moranu a mého syna. Jeho delší černošedou srst poznám okamžitě.  Je to ten nejhorší Thor. Vůbec netuším, proč na jiné jméno neslyší, Bastard by se k němu velice hodilo. Tihle pejsánci, kteří měří v kohoutku něco přes metr, by Hádesovu potvoru roztrhali během minuty. No spíš by si z ní udělali svačinku a Thor těm ostatním dělá výchovnou chůvu.

„Do prdele tak uhni, nemíním mu ublížit, ale jestli bude spát v těch hadrech tak nejspíš onemocní,“ zavrčím. Thor se přemýšlivě ohlídne po Darkovi a pak s lehkým zavrčením ustoupí a ukáže mi tesáky na znamení, že jestli udělám nějaký pohyb, který se mu nebude líbit, skončím jako hlavní chod. Potřesu hlavou a zbavím syna oblečení, kromě spodního prádla a přikryji ho. Stačím si při tom všimnout čerstvé jizvy na ruce. Asi ho dost těsně minula kulka. Jen co to dokončím, pes se stočí okolo Darka, takže ten vpadá jako v obrovské huňaté  zavinovačce. Nejspíš ho hlídal hlavně v noc, kdy byl nejzranitelnější a nevěděl o tom.

„Moc roztomilé,“ ušklíbne se Morgana. Pes nás propálí pohledem a jelikož je jasné, že jestli ještě jednou vstane bude zatraceně zle, s Moranou se radši vypaříme. Upřímně, jsem rozhodně klidnější, tohle znamená, že ho nepřepadnou ostatní a nezabijí. Dark se po mojí Narice vyvedl nejlíp. Hmm a v posledním životě měla vážně nádherné jméno.

Zajdeme za Quinem u kterého je felčar a dává do kupy jeho nesčetné zlomeniny na celém těle.

„Jak na tom je?“ zeptám se.

„Líp než bych čekal. Podle jeho stavu soudím, že si vzal nějakou energii od bratra a pokusil nebo i uzdravil, své nejhorší zranění, která přímo ohrožovala jeho život,“ odpoví felčar. Kývnu, to bych očekával, Quin visí na životě jako nikdo jiný.

„Za jak dlouho bude v pořádku?“ zeptám se ho.

„Při troše štěstí za čtyři dny,“ dostane se mi odpovědi. I to je dost při naší hojivé síle.

„Fajn, mám pro toho idiota pár otázek a jednu zásadní,“ zavrčí Lucifer.

„Co do té doby budeme dělat?“ zeptá se mě Morana. Zauvažuji nad tím, Ruina bych ztřískat do kuličky nemohl, pokud ho vážně nechci zabít. Darka bych sice probrat mohl, ale zase tam má tu bestii a nerad bych se setkal s jejími tesáky, tu čest jsem měl už jednou, trvalo půl roku než mi dorostli končetiny.

„Čekat, do té doby si vymyslím způsob, jak je pomalu umučit,“ odseknu a vypochoduji z  Quinova pokoje. V zádech cítím Moranin pobavený pohled.

 

 

„Je tam nějaký podezřelý klid,“ zavrčím a podívám se po dalším lovci.

„Při troše štěstí z nich po těch posvěcených kulkách moc nezbylo,“ zadoufá jiný. Jen si odfrknu, to by byla zatracená smůla, vzhledem k tomu že zmizeli všichni důležití démoni. Naneštěstí to byli všichni, včetně toho nového úlovku. Kde já do prdele ten ksicht viděl? Zamračím se a zapátrám v paměti, po tom který je vedl.

„Strážce u bočního vchodu je mrtvý. Vypnul alarm, aby si mohl zapálit,“ doběhne k nám Erik a dřepne si ke mně. Kývnu, tak už víme kudy a jak. Ten bastard mi ušetřil práci.

„Jak zemřel?“ zeptám se ho.

„Zlomený vaz, čistá práce,“ odpoví Erik. Ušklíbnu se na něho. Vždycky dokázal ocenit, když se někomu něco povedlo ať u nás nebo u démonů, proto ho nemám rád. Taky nezabíjí démony na potkání, jen když ho napadnou, nevěří že jedna strana je dobrá a druhá zlá. Kdysi jsem byl stejný jako on. Dřív než jsem se dozvěděl, že jsem polodémon. Mé nejtemnější tajemství.

„Jaké jsou další ztráty?“ zeptám se, nečekám, že to bude tak jednoduché a budeme mít jen jednu mrtvolu.

„Jsou mrtví všichni ti, kterých jsme se chtěli zbavit a našel jsem Darila,“ oznámí s klidem. Zatraceně, ještě jim budu vděčný nebo co?

„Mrtvý?“ zeptám se na svého brášku. Jestli ho zabili, tak si osobně podám toho kdo to udělal, i kdyby to byl můj poslední čin a musel bych si pro něho dojít do samotného pekla k samotnému Luciferovi!

„Ne, byl v bezvědomí, už se probírá, ale pořádně ho bolí hlava. Mám jméno útočníka,“ odpoví Erik. Oddechnu si.

„Kdo to byl?“ zeptám se.

„Udělali jsme chybu, že jsme se ho zbavili… byl to Dark. A podle Dara nesl toho Luciferova spratka jako by to byla hračka. Nás muselo být pět, abychom ho vůbec zvedli,“ podívá se na mě Erik. Darka hluboce obdivoval, byl z nás nejlepší a taky nejmladší nováček, ani ne po roce měl být mezi elitou. Nikdo z nás nevystřelil tak rychle nahoru. Pevněji sevřu zbraň.

„Víš, že když začínáš být vzteklý, rudnou ti oči?“ zeptá se mě tiše Erik. Hodně rychle se násilím uklidním a seknu po něm pohledem.

„Pojď se mnou,“ pustím se do slepé pasti. Q je naše nejlepší chodba, i když v tomhle směru trochu vražedná, úhly nejsou pravoúhlé, ale tupé, stačí, aby jeden střelil z jednoho místa, a je po nás, proto si počínáme co nejvíc opatrně. Na konci posledního se na sebe s Erikem podíváme, zhluboka se nadechneme a přehoupneme se přes okraj jen proto, abychom civěli do prázdné uličky.

 Co to kurva…?

„Portál, museli otevřít portál,“ dojde jako první Erikovi a zazubíme se. Jestli se nám ho podaří znovu otevřít objevíme se nejspíš v pekle. Zazubíme se na sebe jako idioti, obrazce vypadají netknutě. Dark není tak chytrý jak jsem si myslel! Doběhneme k obrazcům a strneme, nikde nebliká žádný centr. A brzy pochopím proč, všechny jsou roztříštěné. Nenajdeme ani jeden celý. Nejenže naše naděje splasknou jak balónek naplněný vodou, ale přímo mě rozzuří. Obnovit centry nás bude stát nejméně tři roky práce, pokud pak budou fungovat.

„Byla to zkurvená chyba,“ zavrčí Erik. To mi nemusí říkat, dobře vím, že to byla chyba pustit takovou štiku. Vztekle praštím do stěny  a naštvu se ještě víc, když si pochroumám prsty.

„No myslím, že právě tomuhle se říká, chytit příležitost za pačesy a strhnout jí jen falešnou paruku,“ konstatuje suše Erik, ale oči se mu lesknou takovým uznáním, že bych ho nejraději zabil!

Udělám to jediné, co umím, když si na nikom nemůžu vylít vztek. Začnu klít z plných plic, a tak, že by se červenalo samé peklo.

„Uklidni se Amarele,“ zavrčí Daril, když k nám dorazí. To neměl dělat, jednou ranou svého brášku pošlu opět do bezvědomí. Kruci!

Nejhorší je, že chtě nechtě musím Darka obdivovat, jak nám vypálil rybník!

„Musíme ho naverbovat zpátky,“ rozhodnu po dlouhém uvažování. On se nám bude fakt hodit!

 

 

Zavrtím se na posteli a v měkké kožešince a podrbu pekelného psa mezi ušima.

„Ahoj Thore,“ zavrním a posadím se. Vzápětí si uvědomím dvě věci. Že jsem kromě spodků úplně nahý a že mám takový hlad, že bych vyjedl celé město. Zapřemýšlím, kdo mě svlékl.

Tvůj otec. Teď je zrovna s ostatními u večeře,‘ podívá se na mě Thor.

„Asi nevíš, jak je na tom Quin co?“ zabručím a vyhrabu se z postele. Napřed zmizím v koupelně kde si dám horkou sprchu a pak se jdu obléct. Džíny a triko s provokujícím nápisem ‚Živého mě dostanou jen přes moji stoletou mrtvolu‘. Thorovi to, bůh ví proč, přijde velmi vtipné.

‚Je v pořádku, už se z toho skoro vylízal, teď se mu spravuje jen ta rozdrcená noha,‘ informuje mě Thor, když se vysměje.

„Aspoň jedna dobrá zpráva. Doprovodíš mě? Mám pocit že bych trefil tak maximálně do vězení,“ zívnu. Ještě bych spal. Thor se beze slova zvedne a jde se mnou. Bez nehody dojdeme do jídelny. Thor mě směřuje tak, že se postaví, abych šel jen určitým směrem.

„To musíš tu bestii tahat sem?“ zavrčí Lucifer nakvašeně. Nevšímám si toho.

„Také ti přeji dobré ráno,“ utrousím ironicky.

„Když už tak večer a na něco jsem se tě ptal,“ střelí po mě pohledem.

„Odmítám odpovídat s prázdným žaludkem a bez právního zástupce,“ odseknu a sednu si na poslední volné místo vedle nějakého démona, který se snaží udržet pití v puse. Quin ke mně přistrčí  oválný talíř se dvěmi kuřaty a oblohou, vedle se objeví kus hovězího, které dám Thorovi a pustím se do kuřat a brambor. Nezbude ani kostička, ještě si uřežu kus masa než mám dost a napiji se. Naštěstí je tam džus.

„Jaký večer? Když jsem šel spát bylo odpoledne ne?“ zamračím se na otce.

„No paměť ti slouží ale nějak mizerně, je večer,“ utrousí.

„Asi jsem spal dýl než jsem čekal,“ usoudím.

„Ale pořád máme skoro celý měsíc, abys mě něco naučil.“

„Zbývá ti deset dní a první co tě naučím, je jak se zavírají portály,“ utrousí táta.Zaskočeně se na něho podívám.
„Jakých deset dní?!“ zamračím se.

„Tak nějak jsi prospal patnáct dní synku,“ ujistí mě.

„Co je to za blbost?“ zavrčím.

„To není blbost, za to můžu asi já, promiň. Musel jsem si vzít něco z tvé energie, abych si vyléčil vnitřní zranění a pár zlomenin a v kombinací s portálem tě to vycuclo skoro na doraz,“ promluví Quin omluvně.

„Aha,“ pochopím a kývnu.

„Žádný řev? To jsi mě překvapil,“ ozve se  démon vedle mě.

„Quin na tom byl hodně zle, spíš bych se divil, kdyby to neudělal. Jednal bych stejně,“ pokrčím ramenem. Quin se na mě děkovně podívá.

„To je dost nelogické,“ poznamená najednou démon, který sedí vedle Ruina. Nechápavě se na něho podívám a zjistím, že hledí na mé triko.

„Já bych řekl až moc logické, přece se nenechám zajmout živý, mrtvý už kecat nemůžu,“ ušklíbnu se. Upřímně, to triko jsem si vzal naschvál, abych pošťouchl Ruina. Když zachytím jeho vražený ledový pohled, jen se na něho pobaveně zazubím.

„Spratku,“ zavrčí.

„Nemehlo,“ oplatím mu vesele. V momentě vypadá, že by mi nejraději dal do zubů. Šlohnu poslední pohár a pustím se do něho.

„Hej to bylo moje!“ zaječí Quin.

„Správná artikulace, bylo. No možná to jako poděkování stačí,“ ujistím ho o svých úmyslech. Chytne vzteklý tik do oka, zato dva cizí démoni si málem rozbijí hlavu o stůl, jak se chlámou.

„Tak se uklidníme děti,“ spustí Lucier, když se Quin pokusí zvednout a vztekle ho zpraží pohledem. To u těch dvou vyvolá ještě větší smích.

„Tak uznávám že Dark vede, co ty Zare?“ podívá se démon vedle Quina na toho vedle mě. Kde jsem do prdele už to jméno slyšel? Pak mě to dojde.

„Pane Bože!“ zašeptám.

„Neklej mi tu!“ prskne Lucifer a ti dva znovu vybuchne v smích. Pokud je tohle Zare, neboli Nazare pak ten vedle Quina musí být Dario, nejstarší z nás.

„Máš bod,“ podívá se na mě Dario. Zamračím se a kouknu se do své hlavy pak ho od tama vykopnu, hodně velkým obloukem, stejně jako Zara. Oba z toho mají srandu. Chvilku mi trvá, než svou mysl uzavřu.

„Máš v tom mezery,“ zamračí se.

„Má mezery v hodně věcech, hlavně v budování mozku,“ zavrčí Lucifer. Quin se rozesměje.

„To víš já si ho tam rovnou ukotvuji, aby mi nezdrhl a já ho nemusel hledat po všech běsech jak ty,“ zavrčím. Ještě pořád jsem mu neodpustil to jak po mě štěkal, hned jak jsme přilezli zpátky. On fakt neuvažoval, kdyby mě aspoň nechal nakreslit plánek!

„Darkane už to přeháníš! Už jednou jsem ti řekl, že jsi tam neměl co dělat! Zvládli bychom to!“ zaječí Lucifer.

„Jasně, ty a sedm tančících křepelek. To tě nenapadlo, že je to jasná past na tebe?!“ zaječím na něho. Lucifer otevře pusu a vzápětí ji zavře, jak mu nejspíš dojde, že jsem měl pravdu. Fanfára hraje tuš!

„Ale proč si k tomu vybrali mě?“ zafňuká Quin.

„Nejspíš jim došlo, že jsi jeho syn, ksicht máš prakticky totožnej, a hádali, že nejspíš budeš jediný kvůli kterému zvedne zadek z pekla,“ vysvětlím mu po lopatě.

„Mohl poslat nějaké silné démony,“ zamračí se Dario.

„Jo to mohl, měli by jen větší sbírku,“ pokrčím rameny.

„Díval jsem se na ty tvoje zbraně. Došlo ti vůbec někdy, že ty zbraně, co nosíš, jsou vyrobeny z kostí démonů, těch nejsilnějších jaké kdy svět nosil?“ zeptá se mě Zare a mě přejede mráz po zádech. Cítím jak zblednu. No jistě, to pak dávalo smysl, proč je démoni nemůžou zvednout. Ač se to zdá nelogické, když je aura démona silnější než ten démon, který ty zbraně drží, otráví ho. Vzpomenu si, jak mi bylo ze začátku špatně a na rozdrásané ruce. Bezděčně na ně pohlédnu. Všechny jizvy jsou pryč.

„Takže mu to došlo, výborně. Takže oficiálně. Dario, Zare, to je váš bratr a můj nejmladší syn Dark. Darku, tví starší bratři Dario a Zare,“ pousměje se Lucifer.

„Nemůžu říct, že by mě těšilo,“ zavrčím.

„Nás taky netěší, mysleli jsme že to tímhle končí,“ potvrdí mi Dario pocity ukazujíc na Quina.

„Co tím myslíš?“ zavrčí Quin.

„Že tatíkovi leze na mozek, když je tak dlouho bez ženský,“ odsekne Dario.

„No podle toho jak jsi otevřel bránu, musíš být hodně silný, nic nás nevarovalo. Když mi došlo, že ji nejspíš neumíš zavřít, tak jsem tě vtáhl dovnitř, ale ruku jsem ti vykloubit nechtěl,“ zazubí se na mě Nare, který se pokouší změnit téma.

Podívám se na otce, který začíná nebezpečně pěnit a někoho naberu pod stolem pořádným kopancem. Vzhledem k tomu, že Dario uprostřed věty nadskočí a zaječí, čímž tátu pobaví, byl to ten pravý.

„To je taky řešení,“ usoudí Zare pobaveně. Dariho vzteklí pohled se přeřadí na mě.

„Už vím v čem jsi mu podobný, máš stejný talent  máchat hubou tam, kde bys měl držet klapačku,“ podívám se na něho.  V dalším momentě má pocit že mi skočí po krku.

„No pak se uvidí bratříčku, aby bylo jasno. My tři tě těch deset dnů cvičíme,“ usměje se Dario. Ten úsměv se mi vůbec nelíbí, asi bych se měl taky naučit kdy držet hubu! Mám pocit že toho vážně budu hrozně litovat.

Druhý den si dám za pravdu, když se snažím odolat útoku normálního meče,  otcových kouzel a psychickému nátlaku, za půl hodiny mi bylo jedno, jestli mě zabijí!!! Co se týče Thora, ten se zmítá na pětinásobném řetězu z nejlepší ocele a pokouší se všechny tři vztekle zadávit. Podle toho jak skřípou řetězy se mu je brzo nejspíš podaří přetrhnout. Hned večer se cítím jako malované vajíčko a při pohledu do zrcadla tak i vypadám. Seknu sebou na postel.

„Thore mám pocit že tohle bude zatraceně dlouhých deset dnů, bolí mě naprosto celý člověk,“ zaúpím. Nedodám, že mě bolí i mluvení!!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

O.O

(Zakuro, 8. 1. 2017 14:07)

knyaaaa, bože jak já jsem se těšila na pokračování!! Tuhle povídku miluju, doufám, že bude dlouhá <3 ^^
Díky za dílek

Palec Nahoru

(Vevy, 8. 11. 2016 17:00)

Super ,.. těším se na pokračování :)

...

(Widlicka, 30. 10. 2016 19:08)

Nádhera, suprově se z toho dostali, a ten jeho "pejsek" je fakt skvělý ;-P

...

(Mika, 12. 10. 2016 0:20)

Jak to vidíš s pokračováním? Už se nemůžu dočkat =)

....

(Kilia Ice , 5. 7. 2016 7:45)

Je to úžasné. Som rada, že niečo pribudlo. :D už ti len držím palce aby sa tu ďalšia poviedka objavila čoskoro :D ;)

díky

(kana, 4. 7. 2016 23:14)

pěkný dílek,
ale nepředpokládám že by se dark chtěl vracet, ale kdo ví :-)
každopádně děkuji za povídku, povedla se ti, a budu se těšit na pokračování, až poodhalíš další tajemství nebo aspon kousek děje :-)

:)

(kiki, 4. 7. 2016 18:25)

perfektný diel teším sa na ďalší

^_^

(Shin, 2. 7. 2016 22:24)

Jojo ten si těch deset dní krásně odpočine :D
Děkuji za dílek a moc se těším :3

:)

(Lafix, 2. 7. 2016 19:02)

:D jo, ten si to fakt užije, moc pěkný dílek :) a těším se na další :)

Paráda!

(Arin, 2. 7. 2016 18:30)

Díky za další díl. Dokud budou přibývat (klidně i hlemýždím tempem), tak si ráda počkám.
Dark si těch deset dní určitě dost "užije". Už se těším co se stane dál.

Nejlepší!

(Elizabeth, 2. 7. 2016 9:15)

Děkuji, strašně jsem se na pokračování těšila. Chodím sem skoro každý den, abych se podívala zda tu není něco nového. Moc se těším na pokračování, držím palce.

Moc pěkné...

(Hatachi, 1. 7. 2016 23:49)

Tak se všichni dostali do bezpečí pekla. To je moc dobře.
Taky si myslim, že je Dark hodně silný, ale nevěřim, že by se někdy vrátil zpět k lovcům. Dělají si zbytečně plané naděje...
Těšim se na další díl...